Vzpomínka na babičku

Babičky jsou dar. Skutečně. Jen si sami vzpomeňte na tu svou a častěji přemýšlejte, jak  uměla skromně žít a být spokojená s málem. Zažít osudové strasti a přesto se radovat. Zůstat sama, a přesto obklopena celou rodinou. Babičky jsou kouzelné. Tedy alespoň ta má.
stará chata.jpg

Jak je například možné, že si svého malého důchodu mohla každý rok našetřit na všechny ty narozeniny a svátky, Vánoce a Velikonoce pro všechny své vnuky a vnučky? Každé léto nás i celý měsíc hlídávala, takže také živila. Sešlo se nás třeba i osm deset vnoučat najednou a zkuste si nasytit kopu dětí (poté už i puberťáků) věčně někde pobíhajících a poté nesmírně hladových. A babička to uměla. Jak? Jednoduše. Totiž skutečně „jednoduše“: na snídani mléko, sýr, chleba, na oběd nudle s mákem, brambory se špekem a smaženou cibulkou nebo třeba koprovka s vajíčkem, na večeři lívance, krupicová kaše nebo párek na ohni. A jak nám chutnalo!
staré fotky dětí.jpg

Že nám musely chybět vitamíny? Ani náhodou. Během našich potulek okolím jsme se nacpávali jahodami, malinami, ostružinami nebo kradenými švestkami. Přímo u babičky na zahrádce jsme ochutnávali hrášek a na záhonech tahali ředkvičky a kedlubny, v sadu pak trhali třešně, višně, letní jablka i hrušky. Nic nám nechybělo. Zajímavé rovněž je, že ačkoli měla babička na starosti takovou bandu dětí, lehce obstarávala i menší hospodářství (slepice, králíky, ovce – a s tím související pole, louka). Jasně, že jsme sem tam s něčím pomohli, ale i tak stíhala neskutečné věci. Pravidelně bylo napečeno, vždy uklizeno a nikdy nechyběla babiččina poobědová siesta s četbou novin a večerní sledování zpráv.
ruka dědy a vnuka.jpg

U babiččina odpoledního kafíčka jsme se všichni sešli a vyprávěli jí naše zážitky z denních i nočních dobrodružných výprav, kterým se s chutí smála a naoko převracela oči. Měli jsme také leccos dovoleno: chytat ryby v potoce, hrát na schovávanou v kukuřici, skákat do sena ve stodole, stavět doupata na stromech, potulovat se vesnicí. A co teprve ty večery u ohně, kdy zase vyprávěla a vzpomínala babička! Nejkrásnější prázdniny, jaké by měly zažít všechny děti. Proto:

Učme se od nich, dokud tady jsou.

Naslouchejme, dokud vyprávějí.

A nikdy nezapomeňme.

Vzpomínka na babičku
Ohodnoťte příspěvek

Published by